Orbea hardyi (R. A. Dyer) Bruyns (2000)

je u nás zatím jen výjimečně pěstovaná smrdutka (Asclepiadaceaej, která se vyskytuje na severu JAR (Mpumalanga, Severní provincie), ve stínu ostatní řídké vegetace. Pokud nekvete, je velmi obtížné ji poznat (určit) a odlišit od jiných podobných druhů, kupř. z rodu Piaranthus. Má plazivé, široce rozvětvené a někdy až 300 mm dlouhé článkované stonky tlusté 6 až 9 mm. Druh však vyniká atraktivními, až 70 mm širokými květy na nejmladší části stonku, které v kultuře zůstávají otevřené 7 až 10 dnů. Jejich pěticípá koruna je téměř plochá, základní barva vnitřních částí je krémová, posetá četnými různě velkými skvrnami, které jsou směrem do středu květu postupně světlejší.

Pěstování je středně obtížné, rostlině vyhovuje pokojová teplota a v letních měsících polostín, celoročně pak opatrná zálivka po krátkém vyschnutí substrátu. Druh je v literatuře známý pod dvěma dalšími jmény: Orbeanthus hardyi (R. A. Dyer) L. C. Leach (1978)a Stultitia hardyi R. A. Dyer (1963).

 Huernia hardii

Čtyřboké, až skoro kulaté stonky jsou šedozelené, na slunci až hnědočervené, tvořící články, 8 – 20 cm dlouhé o průměru 1-1.5 cm, plazící se po substrátu a dosahující až 50-60 cm délky. Jednotlivá žebra tvoří vý­razné, dužnaté a zašpičatělé mamilovité výrůstky. Rostliny se větví a vytvářejí rozsáhlé porosty. Květy s pěti trojú­helníkovitými cípy, jsou 6-7 cm široké, prohloubený střed má 3 cm v průměru. Květ, je hustě pokrytý hnědočervenými skvrnami se světlejším středem a cípy. Rostlina vyžaduje teplo a dostatek nepřímého světla. Dobře roste v čistém perlitu. Pěstitelsky je rostlina nenáročná, zimní stanoviště má být suché, světlé, poloteplé 10-15 °C.