Sulcorebutia albissima  (F.H.Brandt) Pilbeam 1985

Sulcorebutia albissima (F. Brandt) Pilbeam, Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 37, 1985 Weingartia albissima F. Brandt, Kakt. Orch. Rundschau, 5: 1, 1980 Sulcorebutia albida Knize nom.nud.

Jméno S. albissima je odvozeno od vzhledu otrnění, albissimus znamená jasně bílý, nejbělejší, což se týká barvy trnů typové rostliny, i když barva otrnění druhu celkově kolísá od bílé až po tmavě hnědou.

Sulcorebutia albissima  (F.H.Brandt) Pilbeam 1985

Stonek jednotlivý i odnožující, ploše kulovitý, až 30 mm vysoký a 60 mm široký, přecházející do silného, až 150 mm dlouhého řepovitého kořene. Žeber až 17, spirálovitě uspořádaná, areoly podlouhlé, až 6 mm dlouhé a 2 mm široké, bíle vlnaté. Okrajových trnů až 25, hřebenovité, 8-10 mm dlouhé; středové trny 0-3, až 15 mm dlouhé; všechny trny bílé, nahnědle až tmavě hnědé. Květy 45 mm dlouhé a 50 mm široké, světle fialové, hedvábně lesklé. Semena 1,2-1,4 mm dlouhá a 1,1-1,2 mm široká, hnědočerná. Sulcorebutia albissima, vyžaduje stejné podmínky jako většina sulkorebucií. Ve vegetaci hodně slunce, čerstvého vzduchu a nárazovou zálivku až po předchozím vyschnutí substrátu. Pro výrazné řepovité kořeny je vhodný dobře propustný, mírně kyselý substrát bez nezetlelých organických příměsí. V době vegetačního klidu je nutné úplné sucho, raději na světle a teploty kolem 10 °C, aby nedocházelo k předčasnému probouzení rostlin