Turbinicarpus gracilis  Glass & Foster 1976
Turbinicarpus schmiedickeanus var. gracilis  (Glass & R.Foster) Glass & R.Foster 1977
Turbinicarpus schmiedickeanus subsp. gracilis  (Glass & Foster) Glass 1997
Pediocactus schmiedickeanus var. gracilis  (Glass & Foster) Halda 1998

Tělo jednoduché, 15-30 mm široké; bradavky asi 7 mm dlouhé, na vrcholu 1,8 mm, při bázi 3-5 mm široké, štíhlé, poněkud hranaté, šedozelené. Trny tenké a papírovité, nejdelší středový 18-23 mm, 1 mm široký, šedý, vztyčený ale ohebný a zprohýbaný, 1-3 další trny 2 mm dlouhé, ve spodní části areoly situovány kolmo k ose bradavky. Květ štíhlý, nálevkovitý, 20 mm dlouhý, 15 mm v průměru, vnější okvětní lístky bílé s bledězelenou až zelenavě žlutou střední linií, vnitřní okvětní lístky čistě bílé. Plod malý, tříslovinové barvy, kulovitý, pukající podélně. Semena malá, černá, jemně hrbolkovitá, asi 1 mm dlouhá a 0,5 mm v průměru. Zásady pěstování T. gracilis nejsou odlišné od známých principů, platných pro většinu ostatních turbinikarpusů. Kvalitní semena klíčí ochotně, nejlépe v neutrálním sterilním prostředí. Semenáčky rostou celkem dobře i jako pravokořenné. Roubováním sice urychlíme vzrůst a docílíme brzkého a bohatého kvetení i plození ovšem za cenu ztráty původního miniaturního charakteru rostliny. Ani tento turbinikarpus není rostlinou dlouhověkou, je nutnost stálého dopěstování nových generací. Všechny turbinikarpusy se v nepříznivých obdobích sucha zatahují pod úroveň terénu. Na jaře je nutné se zálivkou začít velmi opatrně, bouřlivý jarní růst a rychlé "napití" rostliny často způsobí, že tělo po délce praskne.