Mammillaria vagaspina  R.T.Craig 1945

Mammillaria magnimamma et ses synonymes

 Mammillaria magnimamma  Haw. 1824

Autres noms (synonymes hétérotypes):

Mammillaria macracantha  DC. 1828

Mammillaria zuccariniana  Mart. 1832
Chilita zuccariniana  (Mart.) Orcutt 1926
Mammillaria centricirrha  Lem. 1839
Mammillaria bucareliensis  R.T.Craig 1945
Mammillaria vagaspina  R.T.Craig 1945
Mammillaria priessnitzii  Repp. 1987
Mammillaria rioverdensis  Repp. 1987
Mammillaria saxicola  Repp. 1987
Mammillaria vallensis  Repp. 1987

Stonek stlačeně kulovitý až kulovitý, jednotlivý nebo odnožující, zřídka tvořící velké skupiny, 40-120 mm dlouhý, 50-120 mm široký. Temeno zploštělé, uprostřed vpadlé, kryté vlnou a trny. Bradavky široce od sebe vzdálené, tuhé, čtyřboce jehlanovité, se zaoblenými hranami, 10-18 mm dlouhé a široké, mléčící tmavě zelené až modrozelené; axily s bílou vlnou nebo nahé; areoly šikmo dolů skloněné, slabě vnořené, okrouhlé, 2-3 mm dlouhé, s bílou nebo žlutavou vlnou, která se ale brzy ztrácí. Trnů 3-7, jehlovité až šídlovité, až 40 mm dlouhé, dolní nejčastěji nejdelší a nejsilnější. Květy nálevkovité, 20-25 mm dlouhé a široké, bílé až karmínové.

Jedná se o velmi proměnlivý a na velkém areálu se vyskytující druh, k němuž byly popsány desítky a snad i stovky variet a forem, většinou řádně nedoložených a jen s nízkou nebo žádnou taxonomickou hodnotou. M. magnimamma není náročná na pěstování, snese plné slunce, v létě je možná i volná kultura, pak vytváří pěkně zbarvené trny, roste ploše a i pokožka je tmavě zelená až bronzová. Množí se dobře semeny, odnože zakořeňují neochotně. Zalévání od dubna, po nástupu známek růstu, ale po celou dobu vegetace jen mírné. Přezimování při teplotách 4-6 °C.