Mammillaria schumannii  Hildm. 1891
Bartschella schumannii  (Hildm.) Britton & Rose 1923

Mammillarai (Bortschella) schumannii : roste zpočátku jednotlivě, ve stáří pak odnožováním od báze vytváří mnohohlavé trsy. Jednotlivá těla jsou až 60 mm vysoká a nakonec dorůstají někdy i stejného průměru. Epidermis je v barvě matně zelená, až šedě modrozelená, na prudkém slunci často nabíhající do odstínu červenofialové. Bradavky jsou krátké, tlusté, tupé, seřazené do spirálovitě točených řad. Paprskovitě rozestavené okrajové trny jsou bílé s černavým hrotem, jehlovitě tenké, 6—12 milimetrů dlouhé, v počtu od 9 do 15, nejčastěji však 12. Středové trny bývají zpravidla 2—4, ale někdy take jen jeden. Jsou silnější než okrajové, 10—15 mm dlouhé, u báze rovněž bílé, plynule přecházející dočerné barvy na špičce. Spodní z nich je nejdelší, háčkovitý. Široce otevřené květy s krátkou trubkou vyrůstají v blízkosti temene mají 30—40 milimetrů v průměru, jsou světle růžově purpurové barvy s trochu tmavším jícnem. Pěstování pravokořenných rostlin vyžaduje určitou zkušenost, cit a optimální podmínky. Jedním z hlavních aspektů, ovlivňujících úspěšnost pěstování je to, že M. schumannii špatně snáší dlouhé, suché zimování. Je proto důležité jí velmi brzy na jaře probudit do vegetace, jinak snadno zhyne na suchou hnilobu. V praxi to znamená po zimování při 10-12 °C jí již koncem února, nejpozději začátkem března umístit na nejsvětlejší a nejteplejší stanoviště a postupně i mírnou zálivkou ji dostat do vegetace. Méně zkušeným kaktusářům se doporučuje pěstování rostlin roubovaných.