Echinopsis obrepanda  (Salm-Dyck) K.Schum. 1894

Echinopsis obrepanda var. purpurea

Komplex Echinopsis obrepanda zahrnuje asi 20 druhů. V Backebergově pojetí jsou zahrnuty do rodu Pseudolobivia. Druhy na jednotlivých lokalitách vykazují určitou uniformitu, ale v rámci celého areálu výskytu plynule přechází jeden druh do druhého. V kultuře se rozdíly ještě více zmenšují, takže některé „druhy" nelze rozlišit. W. Rausch. rozeznává bělokvětou Echinopsis obrepanda od Cochabamba, purpurově kvetoucí var. purpurea od Tapacari a Toralapa. U Totora roste oranžovočervená var. calorubra. V roce 1965 u Vila-Vila nalezl W. Rausch menší formu, kterou pro krátký květ zařadil mezi lobivie, stejně jako červenokvětou rostlinu od Molinos. Forma od Vila-Vila dnes figuruje jako var. mizquensis, druhá rostlina jako var. aguilari. Zbývající druhy zařadil jako synonyma převážně k var. obrepanda a to bez ohledu na barvu květu, velikost a vzhled těla.

Echinopsis obrepanda  (Salm-Dyck) K.Schum. 1894

Echinopsis obrepanda var. purpurea

Stonek jednoduchý, zřídka odnožující, polokulovitý, až 150 mm široký, temeno snížené, hrbolaté, pokožka leskle tmavě zelená; kořen řepovitě zesílený. Žeber 17-18, přímá, ostrá, až 20 mm vysoká. Areoly, 15-30 mm vzdálené, oválné, šikmé, pokryté bohatou vlnou, teprve později olysávající. Okrajových trnů 9-11, šídlovité, tuhé, zakřivené, silně píchavé, dolní trn nejkratší, někdy sotva 10 mm dlouhý, postranní v párech, nejdelší až 30 mm dlouhé; středové trny chybějí, nebo 1-3, dolní nejdelší, až 30 mm dlouhý; všechny trny tmavé, na bázi světleji hnědé, později šednoucí. Květy postranní, z horní části areoly vznikající, 180-200 mm dlouhé, 170-190 mm široké; purpurové. Pěstování v kultuře nečiní větších potíží. Pro pěstování E. obrepanda platí: hodně světla, čerstvého vzduchu a dostatek vody v nárazových dávkách raději až po předchozím vyschnutí substrátu v období vegetace, kdy lze s úspěchem uplatnit i volnou kulturu. Zimování chladné, při teplotách 5-10°C, a raději zcela suché.