Echinocereus tamaulipensis (Werdermann) Michael Lange,1995

Echinocereus tamaulipensis (Werdermann) Michael Lange, Kakt. und and. Sukk., 46:139,1995

Wilcoxia tamaulipensis Werderm., Kakteenkunde, 8: 86,1938

Echinocereus tamaulipensis Frič, Moeller's Deutsche Gärtner-Zeitung, 41: 441,1926, nomen nudum

Wilcoxia tamaulipensis Werderm. var. brevispina A. Cartier, Maandbl. Liefhebb. Cact. Vetpl., 3: 123,1990

Echinocereus tamaulipensis (Werdermann) Michael Lange,1995

Stonek válcovitý, jednotlivý, zřídka větvený, vzpřímený, štíhlý, 15-25 mm silný, 100-400 mm dlouhý Pokožka zelená; žeber asi 10, nízká, 2-4 mm široká i vysoká, kořen hlízovitý. Areoly okrouhlé, 1-2 mm široké, 3-7 mm vzájemně vzdálené. Okrajové trny přímé, štětinovité, 1-4 mm dlouhé, bělavé tmavě proužkované, v počtu 15-20; středové trny hnědočerné, v počtu 3-10, přímé, neo­hebné, více či méně odstávající, 2-5 mm dlouhé. Poupata červená, hustě otrněná; květy nálevkovité, 50-75 mm dlouhé, 70 mm široké, růžové až purpurově fialové, s tmavším jícnem. Pěstování v propustném minerálním substrátu s občasnou zálivkou, není obtížné. Pravokořenné rostliny není snadné přivést do květu. Rostliny mají tendence usychat a shazovat poupata, předčasná zálivka zase vede k přeměně poupat v odnože. Dlouhé výhony mají tendenci poléhat a lámat se; je vhodné je vyvazovat.