Rostlinu není třeba zvláště popisovat, její identifikace není obtížná. Jedná se o vysloveně miniaturní druh, růžice hrbolků obvykle nepřesahuje 8 cm. Hlavní část rostliny , dužnatý řepovitý kořen, který představuje až 80 % celkové hmotnosti, je vtažen do půdy a v období sucha se „zatahuje" i vegetační vrchol rostliny, takže na povrchu zůstává jen těžko postřehnutelný chomáček polosuchých hrbolků. Jako ostatní ariokarpusy, kvete na podzim a to až 5 cm dlouhými, výrazně červenými květy. Tuto rostlinu lze pěstovat i na vlastních kořenech v dokonale propustném substrátu ,toho dosáhneme přidáním písku, štěrku, případně i antuky. V létě vyžaduje velmi teplé a světlé stanoviště, v zimě pak naprosté sucho. Největší nebezpečí hrozí pravokořenným; i roubovaným rostlinám v období po odkvětu, kdy zbytky květů zůstávají na rostlině. V tomto podzimním období je nutné udržovat vyšší teplotu, aby nedošlo k plesnivění a zahnívání zbytků květů, od kterých se může hniloba rozšířit na celou rostlinu.